Kolín a okolí

čerpáno z "Město Kolín" 1939

Poloha města Kolína

Kolín leží na 50° 2' severní zemské šířky a 15° 12' východní délky od Greenwiche, 225 m nad mořem. Rozložen je na obou březích Labe, měnícího pod městem svůj tok ze směru východ-západ na směr severozápadní. Vnitřní a nejstarší část města s přilehlými předměstími, Prařským, Kouřimským, Kutnohorským a Štítarským leží na posledních výběžcích posázavských vrchů, spadajících v těchto místech jako skalnatý levý břeh příkře k Labi, aby se na protějším zálabském břehu opět vynořil jako neveliká skalka, posázená malými domky, nazývaná lidově Betlémem (Na skále).

Tato poloha města, rozloženého na skalnaté, 30 metrů vysoké terase, je velmi malebná. Z vrcholu terasy vévodí městu velkolepý chrám sv. Bartoloměje se svými třemi věžemi, tvořícími charakteristickou siluetu, viditelnou z velmi dalekého okruhu. Předměstí Zálabí, spojené s městem nyní znovu opraveným železobetonovým mostem, ležící na pravém břehu Labe v úplné rovině kromě zmíněné skalní vyvýšeniny, jež je částí skalnatého výběžku řekou přervaného, na němž stojí vnitřní město, dosahuje svou periferií až pod poslední výběžek Železných hor - vrch Vinici, 223 m vysoký. Pro tuto polohu vlastního města jeví se jeho obraz jako jeden z nejpůvabnějších ve středním Polabí přesto, že mu přečetné tovární komíny, stojící však ponejvíce u továrních objektů na periferii, jimž má také co děkovati za název >>Východočeský Manchester<<, vtiskují ráz města průmyslového. Právě zde se naskýtá dosti vzácná příležitost srovnati na místě obraz města rozloženého po návrší (město vnitřní) s obrazem města v úplné rovině (předměstí Zálabí), oč je prvý malebnější a přitažlivější než druhý.

Krásné vyvýšené polohy chrámu sv. Bartoloměje bylo využito při stanovení směru některých ulic tak, že chodci jdoucímu směrem k městu uzavírá obzor krásná a majestátní silueta chrámu (třída Žižkova, uice Ovčárecká, Hřbitovní, alej na Kmochově ostrově).

Z vyvýšených míst lze shlédnout nedohlednou polabskou rovinu až ke kocům jičínským. Za jasných dnů se zjeví na obzoru silueta sněžky, Bezděze, ba dokonce i Milešovky. Pohádkový je tento pohled za pozdního večera, kdy se rožhne sta a sta žárovek ve městě.

Z těchto stanovisk lze také velmi dobře pozorovat rozdílný charakter obou labských břehů. Levý břeh, na němž stojí vlastní město, je mírně pahorkovitý, rozbrázděný Polepským a Pekelským potokem směrem k Labi. Podklad tu tvoří prahory, pokryté cihlářskou hlínou, měnící se na povrchu v úrodnou prsť - diluvium starších čtvrtohor. Skalnatý podklad vyniká někdy až na povrch a umožňuje tak snadné lámání stavebního kamene, ruly a svoru. Proto jsou také veškeré staré stavby v Kolíně vybudovány z tohoto materiálu.

Opakem levého břehu je břeh pravý, táhnoucí se jako pruh roviny, místy širší, místy užší, od Hradce Králové až k Mělníku. V místech těch byl diluviální nános zaplaven spoustami štěrku a písku za údobí čtvrtohor mladších - alluvium. Část této roviny u Kolína je značně písčitá a také méně úrodná, trpící často suchem. Přesto se tu rozkládají šťavnaté zelené louky se shluky stromoví a křovin, vroubící namnoze hluboké tůně - dřívější řečiště - jejichž krásu a nálady často a výstižně opěvuje ve svých dílech zdejší rodák, básník Karel Leger.

Kolín je důležitou křižovatkou dvou hlavních tratí železničních, a to směru Praha-Brno-Budapešť a Drážďany-Kolín-Vídeň. Je také výchozí stanicí posázavské dráhy Kolín-Ledečko.

hgfhgfhnjhzht