čerpáno z "Národní kronika česká II."

Zpět na hlavní stranu Král Vladislav II. (1140-1173) Křížové výpravy

POČÁTKY NOVÉHO ROZVOJE ČESKÉHO STÁTU

Desáté století znamená počátek českého státu a konsolidaci jeho vnějšího i vnitřního postavení. Za Boleslavů byla vyřešena otázka poměru Čech k říši Německé a vyvražděním Slavníkovců dokončeno vnitřní sjednocení země; založením pražského biskupství byla vytvořena pevná organizace církevní, a zřízením hradským, které vystřídalo staré kmenové rozdělení, byla zkonsolidována země i po stránce správní. Na tomto podkladě se pak rozvíjel značný kulturní pokrok, který zasahoval i do sousedních zemí. Stačí připomenout dceru Boleslava I., Doubravu, manželku polského Měška a propagátorku křesťanské kultury v Polsku, jakož i sv. Vojtěcha a jeho druhy i žáky v Polsku, Prusku a Uhrách.
Po tomto prvém smělém rozběhu upadá však mladý český stát do hluboké krize vinoou neschopných synů Boleslava II. Tento úpadek byl pro naše země tím hrozivější, že v jejich sousedství vyrůstaly nové silné národní státy, a také poměry v říši se do té míry uklidnily, že němečtí panovníci mohli s větším důrazem zasahovat do sousedních zemí.
Brzy po smrti Boleslava II. ztrácí jeho syn a nástupce Boleslav III. (992 - 1002), zvaný po zásluze Ukrutným, Slovensko ve prospěch uherského státu, kdežto Moravu a Krakovsko získává rodící se stát polský. Boleslav III. si nadto zhoršil své postavení i ve vlastních Čechách vypuzením matky a bratří, kteří utekli ke svému příbuznému do Bavor a později ke králi římskoněmeckému Jindřichovi II., dávajíc mu tak příležitost, aby zasahoval tím hlouběji do vnitřních poměrů českých. Ten udělil země sv. Václava Vladivojovi, nejspíše příbuznému Boleslava Chrabrého, knížeti, který svým zhýralým životem, plným krutosti, podobal se Boleslavu Ukrutnému. Když Vladivoj po krátké vládě roku 1003 umírá, objevuje se na českém trůně druhý Boleslavův syn Jaromír, který však brzy poté musel prchnout před polským vojskem, pod jehož ochranou se ubíral do Čech opět Boleslav Ukrutný. I ten se však brzy, po krutém vyvraždění mocného rodu Vršovců na Vyšehradě r.1003, znepřátelil se svým mocným ochráncem Boleslavem Chrabrým, knížetem polským, jímž byl zajat oslepen a uvězněn. Polský kníže sám nastoupil tehdy na trůn Přemyslovců (1003 - 1004), chtěje vytvořit velkou západoslovanskou říši. Ale zpupné jednání Poláků nedovedlo získati Čechy. Kdy se pak císař dostal do sporu s polským Boleslavem, který nebezpečně šířil své panství i nad zeměmi, patřícími říši, vtrhlo německé vojsko do Čech a císař Jindřich dosadil v Praze na trůn jako svého vasala Jaromíra (1004 - 1012). Situace se však po osmi letech opět změnila, když Jaromír popudil císaře, který tehdy ustanovil za českého knížete třetího syna Boleslava II. Oldřicha (1012 - 1033), rovněž kruté a nespoutané povahy, o níž svědčí únos krásné Křesinovy ženy Boženy i bezohledné povraždění polského poselstva, vedeného královým synem Měškem, které s ním jednalo o spolek s Boleslavem Chrabrým proti císaři. Oldřich však zůstal věrný Jindřichovi II., za jehož bojů s Poláky dobyl jeho syn Břetislav kolem roku 1029 Moravy a později i slovenska, které však bylo brzy opět ztraceno ve prospěch Maďarska; pouze název pomezního hradu Bratislavy zachoval památku na statečného českého Přemyslovce.
Poté ještě jednou zasál císař přímo do osudů českých zemí. Znepřáteliv se r.1033 s Oldřichem, rozkázal jej uvěznit, Čechy dal v léno Jaromírovi a Moravu Břetislavovi, synu Oldřichovu. Když však Oldřich roku 1034 na přímluvu samé císařovny byl propuštěn, měl se vrátit do Čech jako spouvladař svého bratra a syna. Jaromíra však dal oslepit a uvěznit v Lysé a Břetislava vypudil z Moravy. Brzy poté však kníže Oldřich umírá při hostině, uzavírajíc tak jednu z nejsmutnějších kapitol našich dějin, v nichž hrál úlohu nikoliv čestnou a dobrou. Na zprávu o jeho smrti Jaromír, zlomen tělesně i duševně, vrátil se do Prahy a dobrovolně se vzdal trůnu ve prospěch bratrova syna Břetislava (1034 - 1055).

Zpět na hlavní stranu Král Vladislav II. (1140-1173) Křížové výpravy